Orientální tanec - hudba těla

Orientální tanec, který je nazývaný v arabském světě raks sharki neboli tanec Středního východu je jednoznačně nejstarším tancem lidstva (egyptský historik Amr Zawáhí). Už na malbách v pyramidách jsou ženy zobrazeny v jeho figurách. Nešťastné označení břišní tanec vymyslel neznámý reklamní agent v roce 1893 v Chicagu. Dostal za úkol propagovat vystoupení egyptského tanečního souboru na oslavách 400. výročí objevení Ameriky a jediné, co ho napadlo, bylo dodat věci přídech sexu. Tento tanec však vůbec nemá za cíl probouzet chtíč. S představou, že tak v harémech tanečnice svádějí muže, přišel Oscar Wilde a Richard Strauss. Slavný tanec sedmi závojů, vlastně svého druhu striptýz, byl na základech raks sharki vytvořen až pro operu Salome.

Amr Zawáhí charakterizuje tanec : „Je to hudba těla, triumf sebevědomé ženské pýchy! Nejdokonalejší umění pohybu ženského těla, jaké kdy vzniklo. Z tance září čistá a nevinná živočišná radost. Není proto divu, že právě jeho figury jsou už od starověku považovány za nejlepší kondiční tělocvik pro ženy a dokonce i za ideální přípravu na porod.“

Nikdo bohužel neví, jak přesně vypadal raks sharki před tisícem či dvěma tisíci lety, můžeme se jen dohadovat a zkoušet rekonstrukce. Jeho vývoj v uplynulém století je zaznamenán již přesně. Lze říci, že vyústil do dvou větví : jedna se co nejpřesněji drží arabské tradice, druhá, datující se od čtyřicátých let, roubuje na břišní tance americkou pop-music, aby se staly co nejprodejnější.

Složité umění orientálního tance dnes po světě roznášejí stovky tanečnic. Tančí profesionálně sólově nebo ve skupině dvou a více tanečnic, často s připravenou choreografií. Jsou oblečeny do nádherných, velmi výrazných kostýmů, ozdobeny šperky. Ne každá chce však vystupovat. Orientální tanec se i u nás stal vedle aerobiku či třeba jógy samozřejmou další možností procvičení těla. Ženy tančí pro radost, pro energii, kterou ji tento tanec dává, pro chuť do života a zvýšené či znovu získané sebevědomí.

Mekkou tohoto mimořádného tance ladných pohybů zůstává Káhira. Pravé vystoupení raks sharki má být ohňostrojem improvizace i dokonale nacvičených figur. Vystoupení vždy začíná letmou přehlídkou schopností tanečnice – jakousi ochutnávkou. Každá z naznačených figur je poté předvedena důkladně. Může to být jihoegyptský styl sajdí, třtinový tanec tahtihb, zvláštní tance určené pro novomanžele, improvizace podle přání hostitele apod. Klasický raks sharki se předvádí v Egyptě na rodinných oslavách a svatbách, často i ve velkých hotelích pro arabské klienty. Kabaretní verze tance, při níž jsou figury zkráceny a upraveny pro co největší efekt, jsou pak k vidění ve stovkách hotelů a barů nejrůznější úrovně.

Tanec je typický pro země východu, země orientu. V závislosti na tradici a kultuře v každé z nich se však liší, což je dáno i používanou hudbou. Např. libanonská nebo egyptská hudba je rychlejší, temperamentnější, dominantní, naopak indická hudba je pomalejší, jemnější a tomu odpovídá i styl tance. Temperamentní turecká hudba doprovází rychlý, výrazný tanec köćek s důraznými pohyby pánví a boků. Efekt tance zvýrazní známý turecký zvyk luskání prsty a rytmické podupávání nohou.

Různorodost stylů orientálního tance se prolíná i do tanečních kostýmů. Cílem je podtrhnout krásu tanečnice, její půvab, něžnost, ale i smyslnost. Kostýmy jsou pastelově barevné, používají se lehké materiály (např. šifon). Egyptský kostým tvoří většinou podprsenka pošitá korálky či penízky, sukně bývá kolová nebo vícedílná s rozparky. Bříško může být zahaleno.
Turecký kostým tvoří nejčastěji dlouhá lehká průsvitná sukně ve tvaru písmene A nebo široké kalhoty stažené u kotníků. Bříško je vždy odhaleno. Horní díl může být bohatě zdobená podprsenka nebo krátký, lesklý top. Ten často doplňují rukávy ze vzdušné látky a jsou vyšívané.
Neodmyslitelnou součástí bývají penízkové šátky, které jsou nejen krásnou ozdobou, ale především dokreslují rytmus tance svým zvukem a navíc umožní tanečnicím vnímat správnost pohybu. Mohou být i korálkové nebo v kombinaci s penízky. Váží se pevně kolem boků, které zpevňují.
Dalším působivým a vhodným doplňkem kostýmů jsou náhrdelníky, náušnice, náramky a různé řetízky. Jsou dekorativní a podtrhují temperament tanečnice.
Orientální tanec se tradičně tančí naboso, to proto, aby se tanečnice mohla propojit s matkou Zemí. Některé věhlasné tanečnice orientu dnes tančí při svých vystoupeních i na vysokých podpatcích.
Líčení je jemné s důrazem na výrazné tmavé oči. Typická délka vlasů tanečnic je dlouhá, ať už v přirozené podobě nebo pomocí různých příčesků.